"Fromm považoval autoritářství za jeden z mechanismů úniku jedince před svobodou a definoval tento fenomén jako „tendenci vzdát se nezávislosti svého vlastního individuálního Já, sloučit je s někým nebo s něčím mimo sebe sama, a tak získat sílu, která jeho vlastnímu Já chybí“. (Fromm 1993:79). Podřízení se autoritě je přenosem odpovědnosti na druhého, jenž je „výrazem neschopnosti individuálního Já vydržet sám žít“, protože „touha po moci nekoření v síle, ale v slabosti. Je to zoufalý pokus získat druhotnou sílu tam, kde pravá síla chybí“, důsledkem je „přesvědčení, že život je určován silami mimo člověka samého, mimo jeho zájmy a přání.“ (Fromm 1993:89) Fromm (1993) dále vymezil autoritářský charakter jako typ osobnosti, pro kterou je vždy důležitý její postoj[15] k autoritě. Autoritářský jedinec miluje autoritu a má sklon se jí podřídit. Současně však chce být autoritou sám a podřídit si druhé. Pokud se autoritářského charakteru týká, existují takříkajíc dva póly: mocní a bezmocní (Fromm 1993).[16] Autoritářský charakter představuje strukturu osobnosti, kterou Fromm (1993) vnímá jako lidský základ fašismu."
http://www.rexter.cz/diagnoza-autoritarska-osobnost/2005/05/01/
Subscribe to:
Comments (Atom)